Cestování

Zdolali jsme Sněžku!

S přítelem jsme spolu přes dva a půl roku. A protože pochází z východních Čech a bydlí kousek od Sněžky, celou dobu, co jsme spolu, mi slibuje, že mě tam vezme. Z různých důvodů se to pořád oddalovalo, až jsme se vypravili teď na konci září. Čekala jsem, že bude chladněji, ale pocit zmrzlých rukou mi opravdu nechyběl.

Vyrazili jsme asi v 10 hodin dopoledne z Pece pod Sněžkou. Šli jsme po modré trase a podle mapy to bylo k vrcholu 6,5 km, 850 metrů převýšení a 3,5 hodiny cesty. I když jsme si cestou udělali nějakou tu pauzu, o moc déle to netrvalo. Ještě v Peci můžete nasednou na lanovku, která vás vyveze až na vrchol Sněžky. K lanovce vede krátká lesní cesta, na které jsou různé interaktivní úkoly pro děti a u samotné lanovky pak dětské hřiště. Mají to opravdu pěkně udělané. Lanovka pak studenta vyjde buď na 210 Kč (jedna jízda) nebo 390 Kč (obě cesty). Dospělí si připlatí na jednu cestu o 20 Kč a na obě o 40 Kč navíc.

Cesta byla moc pěkně upravená, s informačními tabulemi a různými otázkami a cestou nahoru jsme potkali jen málo lidí. O to víc jsme si užívali ten klid, sluníčko a pohodu. Výhodou i nevýhodou může být to, že na některých částech cesty není signál. To by mi nevadilo, kdyby se mě nesnažil dovolat několikrát vedoucí bakalářky.. A když se divil, že mě nemůže zkontaktovat a já mu řekla, že jsem v přírodě, tak jen dodal, že si myslel, že plním studijní povinnosti a proto mu to neberu. Ale tak, stane se. Některé části trasy byly trochu náročnější, protože jsme lezli přes velké kameny a podobně, ale bylo dostatek místa na odpočinek. Minuli jsme bývalou Kovárnu nebo vodopády Rudného potoka.

Pod poslední částí výstupu k vrcholu stojí Slezský dům, kde se můžete najíst nebo si odskočit. Dost nás ale zklamalo, že se tam dalo platit jen polskými
złotými, kdežto v bufetu na vrcholku Sněžky brali české koruny, polské
złoté i eura. Od Slezského domu to je na vrchol ještě asi 30 minut a byla to nejnáročnější část. Z části kvůli silnému větru, ale také pro samotné prudké stoupání.

Z vrcholu byl nejen krásný výhled do okolí, ale taky tam byla pořádná zima. Dokonce tam už bylo i něco namrzlého. Proto jsme tam dlouho nevydrželi a zamířili zpět ke Slezské boudě, kde jsme se venku na lavičkách najedli a odpočinuli, abychom následně již zamířili stejnou cestou dolů. Asi v polovině cesty najdete krásně opravený *** hotel s restaurací s venkovním hřištěm pro děti i stádem o několika ovcích a 2 lamách. Můžete posedět v krásné zahrádce, ale my nakonec usedli vevnitř v teple a pochutnali si na borůvkových knedlících a lívancích s borůvkovým žahourem. K pití jsem si dala rakytníkový čaj a můžu doporučit. Bobulky rakytníku obsahují obrovské množství vitaminu C. Abyste do sebe dostali doporučené denní množství tohoto vitaminu, stačí sníst 4 bobulky. Ceny v restauraci byly trochu vyšší, knedlíky stály 199 Kč a lívance 135 Kč, ale dalo se to čekat a radši jsme si dali tuto dobrotu než ty peníze nechat za lanovku.

Pak jsme už došli jen do Pece pod Sněžkou, to už je opravdu jen příjemná procházka a počkali si na autobus do Trutnova.

Celý výlet stál za to a my jsme si ho moc užili. Myslím, že na Sněžku by se měl podívat každý Čech, když už je to náš největší kopec. 😀

Byli jste na Sněžce a vyšli jste ji pěšky nebo jste se vyvezli lanovkou? A co turistika a vy nějak obecně? Upřednostňujete zahraničí nebo raději cestujete po Česku?

Mějte se krásně,

Marky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *