Moje cvičební cesta

Moje rodina je mnohem více umělecky zaměřená (hudebně) než sportovně. Od tří let jsem tak hrála na klavír a ten byl u mě na prvním místě vlastně skoro až do maturity. I když jsem s ním teda během puberty chtěla hodněkrát seknout i proto, že mě učila babička. Klasika. Teď jsem kvůli Erasmu delší dobu nehrála a už se na to zase těším. A kdybyste si chtěli někdo poslechnout, jak hraji, respektive jsem spíš hrávala, tak se můžete podívat na tento záznam z mého absolventského koncertu na ukončení II. cyklu na ZUŠ Veveří v Brně.

Ale zpět ke sportu, o kterém je tento článek. Zhruba od tří/čtyř let jsem chodila i na plavání a bruslení. Plavala jsem asi 8/10 let. Vyzkoušela jsem si balet a v průběhu základní školy třeba i ping-pong jen se samými kluky. Zpětně mě mrzelo, že jsem u baletu a bruslení nevydržela déle a tak jsem během gymnázia aspoň chodila 2 roky tancovat jazz dance. (Do toho jsem také asi 10 let chodila do kreslení a hodiny klavíru jsem měla každý den a o víkendech to byly vícehodinovky..)

Co se týče typu mé postavy, zařadila bych se mezi tzv. „přesýpací hodiny“. I díky plavání mám prostě ramena, pak štíhlejší pas a boky. Nikdy jsem nebyla takový ten typ klasické hubené holky, ale nikdy jsem ani neměla nadváhu. Zhruba kolem 16 let jsem nicméně přece jenom pár kilo přibrala – v mém „nejtlustším“ období, tedy kolem těch 16 a 17 let jsem vážila zhruba 64/65 kg při 165 centimetrech. Což není žádná velká váha, ale taky to není úplně málo. A tak jsem s tím posledních pár let bojovala. Cvičila jsem různá videa z internetu, vyzkoušela jsem známý 30 day shred od Jillian Michaels či program T25 Alpha od Shauna T. Navštěvovala jsem také různé lekce v posilovnách a snažila se chodit běhat. A také jsem přečetla mraky článků o tom, jak se má zdravě jíst a zkoušela to aplikovat. Ač jsem jedla vlastně takřka celý život zdravě, žádný velký efekt se nedostavil. A já každé léto radši nosila sukně a šaty, než kraťasy, protože jsem se v nich zkrátka necítila. V plavkách jsem taky nebyla úplně nadšená. Vodu ale miluji, takže jsem to pak neřešila a užívala si bazén či moře.

V posledních dvou letech jsem začala docela hodně plavat a chodit na crossfit, což mě opravdu hodně bavilo, ale aby měly lekce crossfitu efekt, měla bych je asi navštěvovat častěji než jednou za týden/dva týdny. A řekněme si na rovinu, není to úplně levné. I když v porovnání s cenami tady v Německu je to u nás za hubičku. Každopádně crossfit jsem si užívala, hodně. Měla jsem několik oblíbených trenérů a na lekcích jsem byla často jediná holka se samými chlapy. Což bylo fajn jednak v tom, že jsem se nemusela s žádnou holkou porovnávat a měřit a navíc chlapi byli samozřejmě oproti mně lepší snad ve všem (kromě protahování se, haha), takže se trenér zaměřoval více na mě, více mě kontroloval a já se opravdu naučila dobrou techniku různých cviků. Po Erasmu bych se k tomu chtěla vrátit. Alespoň občas a kombinovat crossfitové lekce s jinými druhy pohybu. Nakonec jsem tak z těch cca 65 kilo zhubla asi na 62/63 kg, které se mě držely taky poměrně dlouho a pak na cca 60/61 kilogramů. Dala jsem si ale cíl, že bych chtěla vážit POD 60. Nejlépe kolem 55-57 kg. Ano, vím, že se člověk vážit nemá, ale měřit, fotit a že jsou svaly těžší než tuk. Já si ale s mou menší výškou myslím, že tato váha by pro mě mohla být akorát a chci jí dosáhnout a mít ze sebe dobrý pocit.

Od Erasmu jsem si slibovala, že budu KONEČNĚ opravdu pravidelně cvičit a jíst 100% zdravě a konečně na sobě uvidím nějaké ty změny. Přijela jsem do Německa na začátku března, všechno bylo ale nové, náročné a do toho různé akce, takže jsem v březnu takřka necvičila a jedla tak plus minus zdravě. Půlku dubna jsem strávila doma, měli jsme totiž kolem Velikonoc prázdniny a ačkoliv jsem se snažila hýbat, bylo to také spíše nárazově. Nový semestr nám začal 24. 5. a já začala docela makat. Chodím do našeho sportovního centra na různé lekce a plavat do bazénu. Co se týče jídla, snažím se jíst 100% zdravě, to pro mě znamená 5 jídel za den (vím, že někomu stačí třeba 3 – bez svačin, ale to mi nevyhovuje). Článek s inspirací na to, co si připravovat na koleji najdete tady. Vařím si co možná nejvíce a vůbec nekupuji hotová jídla. Poslední dva víkendy jsem tu měla na návštěvě nejdřív kamarádky a pak přítele, takže jsem s nimi samozřejmě jedla i místní speciality jako norimberské párky či když jsme byli na výletech, tak hlavně různé tousty či obložené pečivo. Takže to opět nebylo 100%. Teď mě čeká víkend v Alpách a pak 5 dní v Berlíně. S jídlem to nebude asi žádná sláva, ale vždycky se budu snažit si vybírat nějaké kompromisy a jíst tak, abych se cítila dobře. To znamená například to, že smažené jídlo jím velmi zřídka, pečivo se snažím jíst jen jednou za den a sladkosti či slazené nápoje vůbec. A přes týden, kdy jsem normálně na koleji, tak jím snad opravdu dobře a zkrátka nějak rozumně vyvažuji ty víkendy.

Cvičím (nebo se nějak hýbu) každý den. Nejdřív jsem si kombinovala různá videa z youtube, např. cvičení Péťy Emblové či podle anglického kanál Emi Wong. Nicméně jsem v posledních týdnech opravdu přišla na chuť českému programu Fit Fab Strong a začala jsem je cvičit asi v půlce jejich květnové výzvy Makám oStoKvět, což jsem si zamilovala a rozhodla se, že s nimi odcvičím celý červen! (Teď mě mrzí, že jsem už nezačala v lednu, kdy zveřejnili první měsíční výzvu.) Ale lepší pozdě než nikdy. Půjdete do toho někdo se mnou? A k tomu budu kombinovat ještě bazén a lekce ve sportovním centru. Dala jsem si totiž za cíl, že až za mnou na první víkend v červenci dojedou naši, bude nějaká změna vidět.

Upřímně teď ale netuším, kolik vážím. Na koleji váhu nemám, takže se budu moct zvážit až v srpnu po návratu z Erasmu. Samozřejmě vím, že když chci zhubnout tak max 5 kilo, tak to jde mnohem pomaleji, než když někdo hubne třeba 20 a víc. Ale věřím, že to půjde tak jako tak a konečně jsem za celý svůj život odhodlaná to vydržet až do konce! Respektive celý život. Cvičení i zdravé vaření mě opravdu baví a chci v tom pokračovat nejen kvůli postavě, ale abych se zkrátka cítila dobře. Navíc když hodně času prosedím kvůli škole či psaní blogu u stolu, pohyb je potřeba i kvůli zádům, která nemám úplně nejlepší. A ta zdravá strava neznamená, že si třeba někdy nezajdu na dobrý burger nebo si nedám pizzu. Tato jídla mi ale stačí opravdu jednou za čas, třeba za čtvrt/půl roku a po zbytek času se tedy snažím jíst zdravě.

Kromě samotného posilování mě baví již zmíněné plavání, ale i běhání, badminton, tenis (i když jsem opravdu jen amatérský hráč), jízda na kole (které teď používám každý den jako dopravní prostředek a miluji to!), v zimě pak lyže&běžky&brusle a obecně turistika. Myslím si, že v tomto ohledu má Česká republika opravdu spoustu krásných míst a je vždy něco nového, co můžeme objevovat. Nechci se věnovat jednostranně jen jedné aktivitě, ale kombinovat je, abych se nenudila a neomrzelo se mi to.

Jak jste na tom se zdravým životním stylem vy? Bojujete třeba s motivací vydržet (jako někdy já) nebo zkrátka víte, proč to děláte a nemusíte se nikdy odhodlávat cvičit? Máte nějaké tipy na další zajímavá cvičební videa nebo na sporty, které bych mohla vyzkoušet?

Budu se těšit na vaše odpovědi v komentářích!

A půjdete se mnou někdo do červnové výzvy od Fitfabstrong? (Snad ji už brzy zveřejní!) Společně se motivovat je totiž úplně nejlepší. Já začala cvičit jejich videa díky brněnské mamablogerce z blogu Milluji.cz, která každodenně motivuje lidi, aby cvičili, jedli zdravě a hlavně se cítili co nejlépe, tak třeba někoho z vás taky namotivuji si zacvičit!

Mějte se krásně,

Marky