Erasmus

Regensburg|1. týden

Nemůžu tomu uvěřit, ale “už” jsem v Německu čtvrtý den. A dalších asi 122 mám před sebou. Tak jako tak, chtěla bych vám přiblížit, co jsem musela absolvovat po příjezdu a jak to tu všechno probíhalo a bude probíhat nadále. Ale pěkně popořádku.

V úterý 5. 3. 2019 jsme s tátou chvilku před osmou vyrazili z Brna. (Plán byl vyjet v sedm, ale asi to všichni znáte, že). Od té doby, co navrhl, že by mě zavezl, jsem trošku škemrala, abych mohla řídit. Nakonec řekl, že jak přejedeme Prahu. A já řídila až do Regensburgu, takže zhruba 2 a půl hodiny. (Jen s jednou čůrací pauzou..) A sice půlku cesty pršelo a druhou mi auta stříkala vodu na okna, ale i tak to byla paráda.

Dobře, brýle jsem si mohla posunout výš, ale tak jako tak řízení miluju.

K univerzitě jsme dorazili zhruba o tři čtvrtě na jednu. Přišla jsem do Sammelgebäude (taková hlavní budova, hned u x zastávek autobusu) a tam jsem se zapsala do seznamu a dostala složku s informacemi. Naivně jsem si myslela, že je to vše. Tutor (starší studenti, většinou ze zahraničí, kteří si také prošli Erasmem a pak tu zůstali) mi řekl, že tak za půl hodiny půjdu do 3. patra a tam vyřídím ubytování a další papíry. Jenže z půl hodinového čekání se nakonec staly hodiny dvě (upozorňuji, že jsme neobědvali) a následně vyřizování těch dokumentů trvalo přes hodinu. Takže s klíčky ke koleji jsme vyrazili kolem čtvrté..

Sammelgebäude

Pokoj mám v komplexu více kolejí, takže jsem hned nevěděla, v kterém domě ho hledat. Jedna Italka mi přišla poradit a zjistily jsme, že bydlela v pokoji, kam jsem se měla nastěhovat já. A pak že náhody nejsou. (Aneb svět je malý a o náhody v něm není nouze, že.) Jelikož jsme byli už s tátou fakt vyhladovělí, vyrazili jsme do nejbližší – italské restaurace. To už táhlo skoro na pátou hodinu odpoledne. No a pak mě táta zavezl ke kolejím zpět a odjel. A já šla do supermarketu, který je z mého pokoje tak 100 metrů a slavnostně koupila toaletní papír, kapesníky a hroznové víno. (Článek o nákupech věcí, které jsem si pořizovala jako vybavení do pokoje a na vaření, vyjde během příštího týdne.) Večer jsme vyrazili se skupinkou lidí, se kterými jsem se seznámila během toho čekání, do baru. Organizovala to přímo studentská organizace, působící v Regensburgu, ale trošku podle mého nevychytali místo. Šli jsme do baru mood, který sice leží na krásném místě – hned u Dunaje, ale jelikož to bylo oficiálně pro všechny Erasmáky, tak nás tam přišlo tolik, že absolutně nebylo k hnutí. Dali jsme si pivo a pak jsme kolem jedenácté vyrazili zpět na kolej.

Ve středu jsme měli volno, protože to byl druhý den možného příjezdu pro studenty. Jelikož byla Popeleční středa, vyrazila jsem ráno spolu s jednou Italkou na mši. Na internetu jsme našli, že by v katedrále sv. Petra měly být mše v neděle a ve svátky (což by Popeleční středa měla být) v 10 hodin. V 9:45 tam ale nebyla ani noha.

Naštěstí je Regensburg velmi katolický (vždyť tu bylo biskupství založeno již v roce 739 a misionáři z Řezna dorazili na české území ještě před Cyrilem a Metodějem), takže jsme další kostel, kde už mše byla, našly velmi snadno. Po jejím skončení jsme se vydaly do nákupního centra Arkády, které leží téměř v centru města, hned u hlavního nádraží a udělaly v Kauflandu a DM první nákupy. Po nákupech jsme si společně udělaly salát na oběd a já si šla od našeho “Hausmeistera” (něco jako správce) půjčila vysavač a začala s úklidem svého pokoje. A pak jsme šly na další nákup, tentokrát do obchodu Tedi (přirovnala bych to k českému Pepcu). K večeři nám kamarádka z Itálie uvařila těstoviny s rajčatovou omáčkou, kterou si dovezla.

Ve čtvrtek jsem měli už program ve škole. Takový informační den. Začátek byl už v 8:15, ale naštěstí bydlím jen 7 minut od školy přímým busem. Nejdřív jsme se dozvěděli něco o Regensburgu i o samotné škole, různá pravidla či akce, které nás čekají. A pak následovala procházka po kampusu s jednou z tutorek. (Jak jsem pak druhý den zjistila, viděli jsme tak třetinu z celého kampusu.)

A první oběd v menze! Z té jsem nadšená. V Brně jsem byla v menze za tři semestry studia asi třikrát a stačilo mi to. Naposledy jsem byla v jedné asi před měsícem a jelikož si vždy musíte u okýnka vybrat číslo jídla, které vám pak nandají, nakonec jsem dostala úplně něco jiného, protože jsem šla k jinému výdejnímu oknu. Ale když to neměli popsané, tak kdo má vědět, kde co vydávají. Naopak tady to kuchařky rovnou chystají dopředu, takže víte, co si berete. (Jako kdo by rozuměl těm názvům taky). A mají tu hlavně úžasné čerstvé džusy! Stojí lehce přes euro a já měla z manga, pomeranče a ještě něčeho a chutnalo to opravdu dobře. Takže to si budu asi dávat častěji. Jinak, cenově jsem to čekala mnohem horší. Samozřejmě jsou levnější jídla (za 2€) či dražší (kolem 3€). Ale také záleží, jestli si vezmete polévku, pití, ten džus, nějaký salát či dezert nebo ne. Já zatím v menze byla dvakrát a pokaždé jsem platila kolem 4€ za polévku, jídlo i pití.

Po obědě jsme asi hodinu vyplňovali dva dokumenty pro přihlášení se na radnici. To musíte udělat, pokud v Německu zůstáváte déle než 3 měsíce. Pak jsme už měli volno a já šla opět ještě dokoupit nějaké věci. Tentokrát už i něco trvanlivějšího na jídlo.

V pátek nás čekal rozřazovací německý test na jazykový kurz ILC (intensive language course), který je dobrovolný, stál nás 350€ a bude trvat měsíc. Každý den od 8:30-14:30. Před dvěmi lety, ve čtvrtém ročníku na gymplu, jsme dělali zkoušku Deutsch Sprach Diplom. Nevím, jak je to možné, ale tehdy jsem to udělala na úroveň B2/C1. (C1 bylo hlavně mluvení, což je dvojnásob vtipné, protože teď ze sebe vysoukám jen nějaké holé věty). A pak jsem taky maturovala z němčiny. Do přihlášky jsem napsala, že mám úroveň B1. A v testu mi vyšla A2! 😀 Test byl postaven na osmi krátkých textech, ve kterých byla vynechaná slova (někde bylo jen první písmeno, někde byla třeba půlka slova) a mi to měli doplnit. Na každý text jsme měli maximálně 5 minut. Některá slova jsem opravdu nevěděla, některá si domyslela či tipla, ale spíš mi to přišlo opravdu těžké. A následně jsem dostala mail, že jsem byla zařazena do jazykové skupiny úrovně B1+. Každý level jako A1 či B2 rozdělují ještě do podskupin. Jak jsem vyrozuměla, v rámci B1 by asi mělo být B1.1, B1.2 a to moje B1+. Takže doufám, že jsem těsně pod B2 a dostanu se tam co nejdříve. V odpoledne jsem se pak prošla celým kampusem, našla jsem i bazén, stadion či botanickou zahradu s mini lesem. Bohužel teď kampus vypadá jako obří rozkopané staveniště, ale všechny opravy by měly být hotové do začátku semestru, tj 23.4. Tak se těším, že jak dojedu po Velikonocích, tak to už bude krásné. Večer nás čekala welcome party, pořádaná opět univerzitou. Nejdřív jsme v rámci “pre-drinks” dostali možnost si dát 2 pití z výběru a pak se přesunuli do baru/klubu. Tam jsme si nakonec dali jeden koktejl a pak kolem 11 vyrazily domů. Jen já s jednou Italkou. (Jinou, než o které jsem psala, Italů je tady tak 15 minimálně.) Ostatní většinou zůstávaly, ale já fakt byla unavená a hlavně tam byl takový hluk, že když jsme si chtěli něco říct, museli jsme si vzájemně křičet do ucha. Ne, opravdu nejsem párty typ. 😀 Radši půjdu na kafe/víno nebo cokoliv, ale sednout si někde v klidu, než se přeřvávat u předražených koktejlů a ponocovat tak, že z toho budu tři dny mrtvá.

V sobotu dopoledne jsem si vydrhla koupelnu, dokonce jsem ručně vydrhla podlahu i v pokoji (nechtělo se mi nikam pro mop) a šla si nakoupit jídlo až do úterka. V neděli je totiž ve všech obchodech minimálně v Bavorsku zavřeno. Nechci psát, že v celém Německu, protože si to každá spolková země může nastavit jinak. Ale pokud je to takto dané v Regensburgu, tak předpokládám, že to bude stejně po celém Bavorsku. Taky máte ten problém, že když si jdete cokoliv koupit, koupíte si něco, co jste původně neplánovali? Já si to aspoň omlouvám, že to bylo slevněné. Nějaké trvanlivější výrobky a tak. Odpoledne jsem vyrazila běhat a to bylo fakt parádní! Do centra jsem to měla lehce přes tři kilometry a jak kolem mě bylo neznámé, vůbec jsem se nesoustředila na ten fakt, že běžím a užívala jsem si to. Pak jsem si u toho asi 15 minut volala s mamkou přes messenger i s kamerou, takže mi to sežralo asi tunu dat, ale bylo to skvělý. Ukázala jsem jí zrovna Kamenný most (který byl i předlohou pro ten Karlův v Praze) či katedrálu. Pak se ale z běhu spíš stala chůze spolu s focením. Ale i tak jsem dala cca 5 km a bylo to prostě fajn.

Večer jsem si jen udělala večeři, volala s blízkými a strávila dvě hodiny sledováním Událostí na ČT a Televizních novin na Nově kvůli eseji.

V neděli jsem vyrazila na mši svatou do katedrály a byla jsem unešená. Sice lilo z konve, ale vůbec mi to nevadilo. Katedrála sv. Petra je opravdu nádherná, tu fakt musíte vidět! A navíc při mši zpívala část chlapeckého sboru Domspatzen, jehož tradice přesahuje 1000 let a je tak nejstarším chlapeckým pěveckým sborem na světě. Zpívali vícehlasně, akapela a bylo prostě nádherně.

Odpoledne nás čekala prohlídka historické části města s průvodcem. Sice byl skoro urgán spojený s lijákem, ale nakonec se vyčasilo a spolu s příjemným průvodcem jsme si to užili. Centrum i celé město není moc velké, ale má co nabídnout. (Prošli jsme skoro stejná místa jako já v sobotu během běhu, ale nějaké fotky vám sem dám taky). Středověké míry:
mohli jste si zde ověřit, zda vás při obchodu nikdo nepodvedl. To nejmenší je “loket/noha”, to střední délka paže (v VB yard) a to nejdelší rozpětí paží.

A pak jsem s další studentkou z Česka zapadly do kavárny (přirovnala bych to k brněnské Aidě) a daly si úžasnou zmrzlinu. Na tu borůvkovou tam budu chodit asi každý týden! Teď už je večer a já píšu tento článek. Ještě mě čeká přidání fotek, zveřejnění a pak chci ještě chvilku pracovat na té eseji.

Ta borůvková je fakt nejlepší! Kopeček za 1,3€, dva za 2,5€

Zítra nám začíná ráno ten jazykový kurz a večer nás čeká bavorská večeře! Celkově příští týden se toho bude dít hodně. Ale o tom zase v dalším článku, pravděpodobně zase v neděli.

Mějte se krásně,

Marky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *